O svou obranu se musíme postarat sami

14.09.2018

Bývalý voják, účastník misí v Bosně či Kosovu, lékař a představitel Národní domobrany Marek Obrtel besedoval v Národním domě na téma "Pryč z NATO a jak na to". Prostějovský večerník byl u toho a pořídil exkluzivní rozhovor.


Můžete čtenářům přiblížit vaši praxi v armádním zdravotnictví?
Zúčastnil jsem se první mise v Bosně a Hercegovině v letech 1998 i 1999. Bylo to právě v době, kdy vrcholila kosovská krize. Spousta věcí se začala tehdy rýsovat, ale většina z nás je nesprávně interpretovala. Poté jsem krátce pobýval v Afghánistánu a Iráku v době, kdy jsme tam transportovali polní nemocnici. Naposled jsem se účastnil mise v Kosovu, která měla být ze všech předešlých nejklidnější. Opak byl pravdou. V té době se totiž propojil řetězec událostí z roku 1999 a let následujících a vše kulminovalo v roce 2004. Tehdy se v plné nahotě projevily principy budování demokracie a boje za lidská práva podle oficiální interpretace, a naopak byznys, územní požadavky a další parametry, kvůli nimž NATO kosovskou kartu vůbec rozehrálo. Následující krize v Iráku, Libyi, Sýrii se staly potvrzením politiky Západu.

Z příslušníka sil NATO jste se stal kritikem aliance. Jak jste ke svému názoru dospěl?
K jakémusi 'přerodu' u mě docházelo postupně. Od roku 1999 až do onoho roku 2004, kdy všechna kolečka do soukolí takříkajíc zapadla. Díky kosovským událostem z března 2004 (ze 17. na 18. března došlo k albánskému pogromu na srbskou menšinu v Prizrenu a dalších městech Kosova - pozn. red.) jsem pochopil, že politika NATO je chybná. Věci, které se zdály zvláštní v roce 1999, získaly v roce 2004 tu pravou tvář...


Jak se zrodila idea založení Národní domobrany?
Myšlenka vznikala postupně od roku 2015. Tehdy jsme s kolegou Krejčou vycítili, že způsob fungování Československých vojáků v záloze (dále jen Čs. vojáci v záloze), s nimiž jsme aktivně spolupracovali a do jejichž pomyslného čela jsem se postavil, není příliš šťastný. Způsobem organizace nebylo toto uskupení v případě potřeby akceschopné. Domobraneckou myšlenku jsme rozvíjeli i na základě inspirace ze zahraničí, zjistili jsme, že tento princip je jediný funkční, a podle prvotních představ jsme jej chtěli na stávající organizaci Čs. vojáků v záloze naroubovat. Tyto myšlenky se pro mě tenkrát nepochopitelně nesetkaly s příznivým ohlasem a posléze došlo k rozkolu. Jak jsem později zjistil, Čs. vojáci v záloze byli už tenkrát zvenčí infiltrovaní představiteli různých hnutí a stran, kteří organizaci chtěli uchvátit pro sebe jako jakousi stranickou gardu, což bylo nepřijatelné. Princip nadstranickosti držíme pevně, máme mezi sebou příslušníky různých názorových proudů a stran. Jedinou výjimkou jsou extrémisté v tom pravém slova smyslu, inklinující k jednomu či druhému pólu politického spektra. Proto jsme se oddělili a začali budovat domobranu úplně od píky.


Pod pláštíkem boje proti terorismu chce Evropská komise občany úplně odzbrojit, což jde proti domobraneckému principu. Jak se s tím vyrovnáváte?
Jsem majitel zbrojního průkazu a hezké řádky zbraní, které mám jen pro radost. Byl to můj koníček, nikdy jsem nepočítal s nutností jejich použití. K tomu bohužel hodně indicií směřuje. Na tyto iniciativy se tudíž musím dívat pouze negativně. Snažíme se spolupracovat s několika zainteresovanými spolky a cílem je vyburcovat veřejné mínění, aby si lidé uvědomili, že sliby úpravy zákonů v rámci jakéhosi obalamutění Evropské unie tím, že se přijmou další čtyři zákony a Brusel z toho bude zmatený, fungovat nebudou. Proti všem pokusům o odzbrojení občanů je třeba aktivně vystoupit. Je třeba se připravovat na situaci, kdy by mohly přijít ke slovu třeba i improvizované zbraně, pokud nám vezmou ty legální. Nebudou to s námi mít tak jednoduché. (úsměv)


Jak probíhá přijetí do Národní domobrany, co musí zájemce splňovat?
V počátcích došlo k několika pochybením při uhlídání procesu přijetí kandidátů, rychle jsme nastavili parametry na osobním přístupu, znalosti lidí. Záměrně jsme zvolili územní princip, kdy je zásadní znalost lidí, kteří nežijí ve vzduchoprázdnu. Když se člověk A přihlásí, tak jej člověk B trochu zná a člověk C o něm někdy slyšel atd. Jestliže o něm nikdy nikdo neslyšel, v okolí je to zcela neznámá osoba, tak by takový člověk neměl ve skupině působit. To se bohužel právě v počátcích domobrany stalo. Poté se přišlo na to, že šlo o cílenou infiltraci ať už obyčejnými zvědavci, nebo příslušníky BIS, novináři a podobně. Na základě toho jsme přijali opatření na vymýcení těchto ´černých duší´. Například u Polabské legie existuje určitá kandidátská lhůta, kdy čekatele vezmou do skupiny, ale nesdělují se mu žádné důvěrné interní informace. Až po bližší identifikaci je přijat do struktury domobrany a jsou mu svěřovány úkoly.


Jakým způsobem máte ošetřeno, aby se do domobrany nedostal třeba psychicky narušený jedinec, u něhož by hrozilo zneužití kontaktu se zbraněmi?
Naší největší výhodou by měla být znalost místního prostředí. Ostatní členové by o zájemci v procesu přijetí měli mít základní informace, a pokud je člověk jakkoli pochybný třeba vzorcem svého chování, nebo vztahem ke skutečnému extrémismu, tak skupina vědoma si naší deklarace, která určuje základní kodex chování a jednání domobrance, musí vyhodnotit jeho škodlivost a nevhodnost. Zatím se nám nestalo, že bychom byli svědky nějakého excesu ze strany některého člena. Pokud se nějakým nevhodným způsobem prezentuje, je osloven svojí skupinou, napomenut, a pokud to nepomůže, následně vyloučen. V počátcích jsme k tomuto kroku museli přistoupit až u desítek lidí, kteří si nás pletli s organizacemi, s nimiž v žádném případě nechceme být zaměňováni.


Jaký je vůbec základní cíl činnosti domobrany?
Jakmile pro to nastanou objektivní podmínky, přerod v legitimní ozbrojenou složku naší vlasti, být přímo jejím základním pilířem. Nad ním by stály aktivní zálohy a úplně nejvýš zhruba pětitisícový důstojnický sbor do úrovně velitelů rot. Východiskem je analýza obranyschopnosti našeho státu, která je z mnoha příčin na velmi nízké úrovni. Jsme ukolébáváni tvrzením, že o naši obranu je postaráno v rámci NATO, ale to je samozřejmě nesmysl. Pokud by nás NATO mělo chránit, už by to dávno dělalo třeba v souvislosti s uprchlickou krizí. Pokud se země o svou obranu nepostará sama, nikdo to za ni neudělá. Domobranecký miliční princip je jediný možný.


Takže se chystáte na bojové nasazení?
Národní domobrana je nositelem novodobého ducha, myšlenky celé společnosti, takže záběr je poměrně široký. Rozhodně to není tlupa ozbrojenců běhajících po lese, jak si někdo zkresleně představuje. I když jsme samozřejmě vděčni za to, že mezi sebou lidi tohoto typu máme. Jsou to velmi aktivní členové, ale je jich odhadem okolo patnácti procent. V případě potřeby tito lidé mohou fungovat jako instruktoři výcviku taktiky, sebeobrany, střelby, topografie. Jinak škála činnosti zahrnuje důraz na vlastenecké uvědomění, národní cítění. Za slovo 'národ' se my v žádném případě nestydíme jako většina našich politiků...


Někomu by se mohlo zdát, že jste tak trochu odtržení od reality.
To určitě ne, zabýváme se i dalšími problémy, které společnost trápí, inkluzí, juvenilní justicí, což je téma mladé generace, a navazující výchovou v prepubertálním a pubertálním věku, kdy by měla mládež dostat povědomí o branné povinnosti. Tady jsme teprve v začátcích, ne vždy se na školách setkáváme s pochopením, i když volíme formu soutěží či branných her. O podchycení mladé generace se vede boj a ne vždy o to oni sami stojí. Poněkud nepopulární jsme tvrzením, že musí dojít k obnovení všeobecné branné povinnosti, u mužů povinně, u žen dobrovolně. Mělo by jít o minimálně tříměsíční intenzivní výcvik na základní vojenské funkce, doplněný každoročně třítýdenním kurzem. Pro ty občany, kteří se z jakýchkoli důvodů nemohou či nechtějí výcviku zúčastnit, by mělo podobně jako ve Švýcarsku platit vyšší daňové zatížení.


Čím se zabýváte aktuálně?
V plenkách je projekt na revitalizaci pohraničí. Podle našeho názoru dojde v blízké budoucnosti k nějaké formě opětovného rozdělení Evropy. Západní země už velký manévrovací prostor k záchraně vlastní identity nemají, my ve střední a východní Evropě ještě ano. Této naší výhody je třeba rychle využít a v rámci jakéhosi novodobého uskupení V5 včetně Rakouska se o sebe postarat. V tomto případě by naše pohraničí opět plnilo důležitou funkci nárazníkové zóny, jako tomu bylo bohužel v minulosti. Je potřeba zvýšit afinitu obyvatel k pohraničí, aby k němu získali vztah a stálo jim za to jej bránit. Častá otázka z našich setkání totiž směřuje k tomu, co vlastně máme u nás bránit. Zahraniční firmy? Nadnárodní korporace? Cestou je udělat z našeho pohraničí důležitou zónu pro naše občany. Spolupracujeme se všemi státotvornými organizacemi, vymezujeme se proti globalizačním tendencím, i když s tím máme časté potíže.

Zdroj: https://www.vecernikpv.cz/rozhovory/19979-aktualizovano-o-svou-obranu-se-musime-postarat-sami